u pípala

Tak, to léto bylo slabší, paní Müllerová. Tedy ne zcela, ale co se focení a kola týče, tak to rozhodně. Ale jinak bylo s Bertou zábavy spousty, vůbec jsme se s ní nenudili, a to je také ten důvod, proč se nedostalo na kolo a fotky. Naštěstí se ještě slunce drží a hřeje, jako by se snažilo dohnat, co přes léto nestihlo. Stejně tak já. Server jsem updatoval na “nový” hardware a s tím se svezlo i pár změn pod kapotou i na kapotě, jak je ostatně vidět. Ale hlavně jsme s Jeníkem vyrazili koncem srpna z Litoměřic na Ještěd, já na klasice, Jenda na svém pojízdném sofa. Dali jsme si do těla, směrem tam přes Doksy a bývalý vojenský prostor Ralsko to dalo rovnou stovku, takže poslední, čím dál strmější (kilo)metry nám daly jaksepatří zabrat, ale čekala nás zasloužená odměna, noc v Ještědu (je tam hotel) s nádhernými výhledy. Shodou okolností ten den byl nejvýrazněji vidět oranžovo-rudý západ slunce zpusobený prachem z výbuchu sopky Kasatochi z Aleutských ostrovů, který se dostal až nad Evropu. Rozhodně se nám ta námaha bohatě vyplatila, bylo na co koukat, plesalo by srdce klimatologa i architekta. Druhý den jsme to. po bohate snídani, vzali o kousíček kratší cestou (a z kopce také o poznání rychlejší) s nezbytnou zastávkou na obědu u pana Douši v Kravařích a spokojení dorazili domů. Tak přidávám nějaké fotky z diáku, který jsem založil do foťáku, aby byla změna.

 

a další: