o autorovi

  • kontakt — můžeš mě kontaktovat různým způsobem
  • notifikace — zadej svou adresu do formuláře zde a přijde Ti mail, kdykoliv se tu objeví něco nového.

Jméno: Martin Slavík

Věk: každým rokem vyšší

Něco o mně:

Doufám, že jsi se nelekl(a)? Neboj, tak jak naznačuje obrázek vypadám jen když jsem v lese, je zima a prší…

Ale zpět… Už nějakou dobu se rozkoukávám po tomto světě (konkrétně od roku 1975) a bavím se životem. Začalo to vše v Lanškrouně a tam to také po mnoho let pokračovalo, i když s menšími či většími přestávkami. Ale to už je minulost a nyní se, po pár letech strávených v Praze, rozhlížím po Litoměřicích a blízkém (ale i vzdálenějším) okolí. Na to vzdálenější jsem si pořídil kolo. V okolních středohorních kopcích dá sice zabrat, ale stojí to za to, je tu klid a pohoda. Na kole se neplahočím sám, ale už pár let mne (a nejen na něm) následuje Verča a od února 2008 i Berta (ta je na kolo teprve mrňavá, ale určitě si bude užívat aspoň jízdu ve vozíku za kolem).

Na mé pouti životem mne, obzvláště v poslední době (ale i sem-tam dříve) provází fotoaparát. Dříve jsem jej bral jen jako společníka pro záznam všeho možného, především pak různých výletů. ackí a podobně. Od poloviny roku 2004 jsem se však začal věnovat fotografii více a snažím se k ní přistupovat trochu jinak. Fotografie pro mně přestala být pouhým záznamem dění, začaly se objevovat i její jiné formy. Z různých variant mne nejvíce oslovuje dokumentární fotografie, cestopis, částečně i abstrakce. Mám také rád různé postřehy, které zachycují prchavé okamžiky běžného života – obyčejně, avšak s osobitým pohledem autora. Poslední léta s digitálními fotoaparáty mne paradoxně přivedla zpět ke klasické fotografii a od začátku roku 2005 fotím i na film, od roku 2006 pak téměř výhradně. Obrázky zpracovávám ve fotokomoře klasickou chemickou cestou. Dá to práci, ale výsledek stojí za to a dalece předčí digitální zpracování. Mám rád klasickou fotografii a to především černobílou, barevně fotím spíš výjimečně (to pak sám nevyvolávám, pouze skenuji). Na těchto stránkách tedy najdete především fotografie, ale snažím se k nim zanechat i nějaké slovo, rád mám fotografie zasazené do kontextu. Co se techniky týče, rukama mi prošlo již pár přístrojů, některé jsem prodal, jiné jsem si ponechal, ale nejraději fotím kinofilmovými dálkoměrným fotoaparáty, mám rád jejich nenápadnost a spolehlivost. Nejčastějším průvodcem je mi tedy Konica Hexar RF, obvykle nabitý černobílým filmem okolo ISO 400, nějaký objektiv (většinou od Voigtlanderu, někdy s oranžovým filtrem). V mé titěrné fotokomoře pak trůní Opemus 6 a spousta patřičných hebel.

Bav se tu a klidně zanechej nějaký komentář, určitě mě tím motivuješ k dalším příspěvkům.