Mšené Lázně, výlet s na "novém" silničním kole.

Tak, je načase povstat jako Fénix z popela a trochu tu ty stránky oživit. A protože už dávno nikdo neviděl Fénixe létat, je třeba vzít zavděk jinými dopravními prostředky. :o) Jinými slovy – to co je vidět na obrázku, je má nová silnička, kterou jsem pořídil přes inzerát v cyklobazaru (Author, model z roku 2003). Stačila výměna řetězu, představce, trochu toho ladění a seřízování a je, až na pár škrábanců, jako nová. Na cestováni s holkama a nebo s nákladem si nechám svého treka, ale když se budu chtít pořádně protáhnout svou věčně sedící kostru (rozuměj zničit se), vyjedu na tomto žlutém draku. Ta hlavní fotka je ze včerejška, kdy jsem si dal první větší výlet, bylo to skoro sto kilometrů. Níže ještě přikládám trasu, kterou jsem jel. Myslel jsem si, že jižně od Liťáku jsou spíš jen rovinky, ale houbelec, kopců je tam až až. Největší stoupák byl v Peruci, měl jsem co dělat, abych to vyjel nahoru na náměstí. Pomáhala mi ale vidina oběda, hlad jsem měl pořádný. Cestou jsem se dál zastavil v Mšených Lázních, kde je nádherná secesní Dvorana od Jana Letzela, a dále v Lounkách, kde měli zelené pivo (kvůli zelenému čtvrtku, a nebyl to Primátor, ale Starobrno v jeho sklenici). Zkrátka, dobrej vejlet to byl, ještě teď mě bolí nohy, ale na tomto oři budu brázdit dál, docela jsme se už stihli sžít, i když ho mám jen krátce. Tak, to by bylo asi tak vše, o těch slonech, a příště třeba nahodím nějakou fotku z komory (na kterou moc času nezbývá, ale mrtvá není).

Zeiss Ikon RF, 1.4/35, Fuji Neopan 400, Agfa Rodinal, Opemus 6/Color3, scan z fotky, říjen 2008, Terezín

Tady v sudetech člověk přímo cítí ve vzduchu cosi, co zde zanechali ti, co tu byli před námi. Jsou to vůně starých ovocných sadů, brambor, chmele, tvrdé práce, ale i spolkového života a zájmu o okoli. Je toho spousty, co do sebe tahle krajina nasákla, ale Terezín je přesto jiný. Pro spoustu lidí se tu míchá druhoválečné drama spojené s holocaustem a následný úpadek z komunistické éry (opuštěné domy po armádě, rozpadající se čtvrti, úbytek obyvatel,…) doražený povodněmi v letech následujícíh. Pro mě zde však je i jiný génius loci přiznávající vladařskou rozmáchlost, konzervativní spoutanost ale i jistou nostalgickou eleganci c. a k. monarchie. Je sice skrytý za spoustou jiných vzpomínek, ale přesto patrný na každém kroku, město si svou paměť drží, byť mnohndy jen podvědomě. Sám sebe se občas ptám, jestli se někdy podaří dostat tuto část terezínské minulosti více na povrch tak, aby přesáhla ty druhé, negativní. Myslím tím nenápadné, ale trvalé převzetí pozornosti, nejen na chvilku, řinčením děl a karabin při Josefínských slavnostech. Nic proti nim, naopak, byly parádní a rádi jsme se na ně přišli podívat. Jen takto samotné jsou slabý tahoun, to město by si zasloužilo víc. Možná to ale vidím vše zkresleně, když do Terezína zavítám jen jednou za čas, ale takhle to z venku může vypadat a tohle se mi občas honí tou mojí makovicí.

Konica Hexar RF, 1.4/35, Fuji Neopan 400, Ilford dd-x, Opemus 6/Color3, scan z fotky, Srpen 2008, Litoměřice

Tak jo, Bertíčku, když už máš dnes ten svátek a ozvalo se ti tolik kamarádů, tak tě sem šoupneme, abychom je mohli pozdravit! On si možná každý myslí, že divokou přírodu v nejryzejší podobě uvidí jen v televizi (tedy, pokud nemá možnost dostavit se přímo k domorodcům na safari), ale takové zrcadlo skýtá mnohá zákoutí ze života divoké zvěře a při jeho zkoumání je obrovská sranda. Tak ahoj, zdravím vás, kamarádi.

Olympus mju II, Agfa Preciosa, scan z diafilmu, 30. srpen 2008, Ještěd

a další:

Konica Hexar RF, 2/50, Ilford Delta 400@1600, dd-x, Opemus 6/Color3, scan z fotky, březen 2008, Litoměřice

Tento šílentý ital zavítal v březnu do Litoměřic, aby svým nadšením a zdravým nacionalismem (parádně sladěné barvy jeho dresu jako reminiscence na vodníky, ehm, italskou trikolóru) rozhýbal celý sál i foyer Michalova “house of culture” na ostrově. Kdybyste někde viděli tohodle taloše hrát, tak si na něj zajděte. Sice to je jistě zcela mimo žánry na které jste zvyklí, ale zábava je rozhodně zaručena.

a neni sám:

i s obvyklým bonusem:

Tenhle kulišák nepotřebuje komentáře =:o)

Ale naštěstí žádné problémy nejsou, ani když nám na orbitu uletí přilba :)

Konica Hexar RF, 4/21, Ilford Pan 400, lc29, Opemus 6/Color3, scan z fotky, květen 2008, Bílé stráně, Litoměřice

a ješte s bonusem z výletu na orbit:

Nikon FM2n, 2.8/24, HP5+, dd-x, Opemus 6/Color3, Agfa MG, scan z fotky, říjen 2007, Litoměřice

více obrázků: