na Varhošti
Čas od času se člověk vydá na kopec. Něco jej tam stále táhne, stále láká a nedá mu pokoje, dokud se nevyškrábe na nějakou tu skálu, rozhlednu nebo i strom, aby se rozhlédl a pokochal. Cesta nahoru bývá mnohdy namáhavá, někdy je mlha nebo opar, takže se celé to pachtění zdá zbytečné, není kam se rozhlížet. Člověk pak, zcela znaven, vyleze na vrch a ani nevnímá, proč se tam škrábal. Stačí však jen aby zafoukal vítr a poodhrnul tu záclonu mlhy a člověk hned pookřeje, dostane novou energii do žil a pohled do krajiny z výšky mu připomene, že mnoho věcí vypadá s jistým nadhledem jinak, a že to trmácení stálo za to.
pes: ahoj Markétko, tuhke fotku jsi ještě neviděla, tak ti ji s Verčou posíláme. ;o)
Lomo LCA, Kodak RS200, scan z negativu, srpen 2005, rozhledna Varhošť, Litoměřicko
Posted by pipal under Lomo LCA, foto | Comments » (3 comments) |
