Verča už posílala oznámení, takže se jen přidám se slibovanými fotkami z oné lumpárny. Možná jsme s přímým mailem na někoho zapomněli, ale tady mají možnost mrknout všichni. První fotku jsem fotil ze stativu za pomoci Nikonu FA, neboť je to můj jediný kinofilmový přístroj, který má samospoušt… :o) Vpravo jsme my s Verčou a Bertou a vlevo naši svědkové Helča, Adam a Anča. Na druhé fotce jsme před libereckou radnicí, fotil nás Adam. Vše jsme pojali minimalisticky v rámci naší dovolené v Lužických horách a zmíněnou lumpárnu jsme zakončili příjemným pobytem přímo na Ještědu (úžasné interiéry pana Hubáčka a jediný víceméně slunný den v jinak deštivém a mlhavém týdnu). Pro holky byl z radnice největší zážitek dne prosklený výtah (Berta) a gumoví medvídci (Anča). Bylo to fajn.

Tak ještě jednou a naposledy z už zmiňovaného koncertu. Dechy jsou základ každého bigbandu a saxofony jeho okrasou. Obzvlástě když, až na jednu čestnou výjimku vzadu, jsou v rukou takovýchto sličných saxofonistek.

Nikon FA, 1.8/50, Tri-X 400@1600, dd-x, Opemus 6/Color3, Agfa MG, scan z fotky, 25.11.2006, Litoměřice

a ještě souhrn za všechno:

Verča se před rokem (a kousek) rozhodla, že se naučí na saxofon, koupila si ho, a teď už to mastí v místním bigbandu. Je to takovej pidi band, čítající dvanáct členů, většinou děcka ze školy, ale hrají jako ďasi. Držme jim i šikovnému panu Růžičkovi (big boss) palce.

Nikon FA, 1.8/50, Tri-X 400@1600, dd-x, Opemus 6/Color3, Agfa MG, scan z fotky, 25.11.2006, Litoměřice

Nikon FA, 2.8/28, Fuji Astia, scan z filmu, 10.3.2006, Cannes, France

Tak léto už pomalu balí kufry, poslední paprsky říjnového slunce se ale snaží dohnat, co v srpnu zanedbaly. Bylo by nejlepší odpíchnout se a odplout někam za sluncem, ale ne vždy to je možné. Ještě že my ,,seveřani” máme náhradu v podobě sauny, kde si nahříváme kosti skoro celý rok. První sauna (u bazénu) začala topit už vsrpnu, což při letošním počasí docela přišlo k duhu, a druhá sauna (na ostrově) zahájila sezónu toto pondělí. Takže už jedou obě, což je známka, že začíná přituhovat. A mě tyto dny alespoň časteji zaženou do tepla fotokomory. Tak tímhle barevným obrázkem se odpíchneme k dalším, černobílým.

Již je to nějaký čas, co jsem dal k dobrému nějaký obrázek, ale byly dny dovolených, takže i my jsme s Verčou vyrazili ven, tentokráte na kole. Stali se z nás “hltači kilometrů” (rozumní) a v těchto tropických vedrech , kdy se našinec skrytě plouží podél baráků hledaje kouska stínu, našimy chřtány proteklo i nějaké to pivo, nápoj český, iontový (pokud v malém množštví konzumovaný). Kupí se mi tu negativy, ve fotokomoře je vedro jak v pekle, pročež budu tahat fotky z archívu jak kouzelník králíka (takže se nic nemění :o). Mimochodem, zkuste si vyfotit černocha v tunelu (nebo v jiné tmě)! Na fotce jsou hudebníci z Idan Raichel project.]

Nikon FA, 2.5/35, Kodak Tri-x 400@800, ddx, Opemus 6/Color3, Agfa MG, scan z fotky, 18.5.2006, Tel Aviv, Izrael

Nikon FA, 2.5/35, Kodak Tri-x 400@800, ddx, Opemus 6/Color3, Agfa MG, scan z fotky, 18.5.2006, Tel Aviv, Izrael

Nikon FA, 2.5/35, Kodak Tri-x 400@800, ddx, Opemus 6/Color3, Agfa MG, scan z fotky, 18.5.2006, Tel Aviv, Izrael

hezké prázdniny!

Nikon FA, 1.8/50, Kodak Tri-x, Rodinal, Opemus 6/Color3, Agfa MG, scan z fotky

Ve skříni

Kdesi dole v babiččině skříni bydlí beduíni, v její skříni.
Křičí na mě, kámo dej mi čouda, cígo za velblouda, křičí na mě.

Dlouhý karavany jdou hlavní třídou, dlouhý karavany jdou, já jdu s nima
zapít trable který jsou, který, přijdou, je to príma chvíli být mezi svýma.

Člověk míní, Pan Bůh zase mění, beduíni v skříni zabydlení
hrají karty, pijí vodu z misek, kdy je Šrámkův Písek vyzvídají.

Dlouhý karavany jdou hlavní třídou, dlouhý karavany jdou, já jdu s nima
zapít trable který jsou, který příjdou, je to príma chvíli být mezi svýma.

V šeru skříně tiše dřepí blázen, touží po oáze, po tvém klíně.

(Karel Plíhal)